Pobyt ve tmě

Pobyt ve tmě jsem prožila 2x. Poprvé sama, před několika lety. Podruhé, o rok později, jsem prožila čtyři noci ve tmě společně s mým přítelem.

Teď vám povím o mé první zkušenosti. Cesta k rozhodnutí projít touto zkušeností vedla několik let. Když jsem poprvé slyšela o tmě, bylo to pro mě něco nepochopitelného, bláznivého. Ovšem jak čas plynul a já kráčela po životní cestě dál, slyšela jsem o tmě častěji. Potkala jsem dokonce osobně lidi, kteří to prožili a přežili :-) Také se ke mě dostala kniha Tvary tmy od Jaroslava Duška. A tak se postupně, s každou stránkou, se silnými osobními příběhy, můj postoj od nepochopení a strachu přeměnil ve zvídavost a volání prožít to také.

Na jaře roku 2022 čas dozrál, ucítila jsem vnitřní volání a rozhodla jsem pro pobyt ve tmě v místě v srdci. Když už jsem se rozhodla, bylo to najednou vše rychlé. Uvolnila se chatka s krásným názvem poustevník a já se téměř ze dne na den vydala do tmy. Byla jsem překvapená, když jsem si prohlédla pěkný prostor a sama měla tu moc a čas zhasnout. Místo na spaní, cvičení, chodbička, umyvadlo, záchod, studená sprcha. Vše jsem si za světla pořádně prohlédla, osahala a až jsem byla připravená BLIK. A bylo to.

Nastal čas bytí sama se sebou. První hodiny, možná dny hodně spánku. Meditace, rituály po probuzení, mantry. Jednou za den přinesla žena tašku s jídlem, pokaždé v jiný čas, v naprosté tmě. Hlas, jiný než můj. To byla slast, slyšet někoho mluvit. Jak asi vypadá? Přemýšlela jsem...

Tma a ztišení, ne ticho - dokud dýchám, žiju, ticho není.

Měla jsem nekonečně času k pozorování mysli, vnímala jsem její různé vrstvy. Také jsem zkoumala ego a v mé hlavě zazněla tato věta: "Jsem tvůj přítel, jen mě používej správně." Občas mě navštívil strach, tenkrát jsem nebyla připravená podívat se na něj zpříma, tak jsem zpívala písničky od Mantrovníků, mezi nimi krásnou písníčku:

HO O PONOPONO

Milujem ťa, Odpůšťam ti, Prijímam ťa, Ďakujam ti.

Milujem sa, Odpúšťam si, Prijímam sa, Ďakujam si

Se zpěvem přicházely slzy, rozpouštění ledů, bolestí.

V prvních dnech ke mě přišel silný pocit, slova NENÍ TO NUTNÉ slova, za nimiž byl jasný pocit, že tato volba pro mě byla správná, že volba jít do tmy, pokud to člověka z duše volá, je prospěšná. "Není to nutné" byl pocit, že Poznání člověk může naleznout i na světle. V okamžiku prožitku mi přišla představa přírody, ale už vím, že se to děje KDEKOLIV. Kdekoliv, v jakoukoliv chvíli máme možnost být v propojení se svou duší! Kdekoliv a kdykoliv máme možnost učit se, růst a BÝT. Vlastně se to děje neustále. Jde jen o to, jestli si toho všimneme :-)

A tak dny plynuly až mě zub moudrosti zavolal zpátky do reality a já o den dříve vyšla do světla. Celkem jsem ve tmě byla pět dnů. NÁVRAT. Znovuzrození -ach ty barvy, ta vůně. Procházka a pomalý odjezd domů. Vše působí jinak, barevněji, hlouběji. Oči lidí, to je nádhera. ♥ Příště bych si dala více dnů návratu, času v přírodě. Návrat mezi lidi a do města byl náročný. Velký hluk, smrad, spěch. Proč se tak spěchá? Ten zážitek návratu byl nejsilnější.